Kovářské fórum

Když se na Helfštýně řekne Jurda, mnohým to může znít povědomě. Vybavíte-li si nadčasový design masivních bran, spoustu užitných prvků zakomponovaných do hradní architektury nebo vybavení expozice hradní mincovny, jste doma, to vše vznikalo v dílně otce a syna Jurdů. V souvislosti s Kovářským fórem, ale stojí za zmínku vůbec první dílo, které zde v historické hradní kovárně při akci pojmenované pod vlivem celospolečenských změn. Práce, o níž se zmiňuji, visí nad vchodem do hradní restaurace. Vývěsní štít vznikl s myšlenkou, že Fórum, kromě toho, že bude zvát veřejnost na Hefaiston, po sobě zanechá i umělecko řemeslný artefakt sloužící potřebám hradu.

Pravdou je, že se snahy pozvaných týmů v uplynulých třech dekádách trvání akce ubraly  jiným směrem a místo užitných děl (těch nakonec na hrad přibylo jen minimum) Helfštýn ozdobily desítky kovaných soch a volných prací.

Společně s Jirkou Jurdou ml. jsme se vrátili k původní myšlence a tím oslavili třicetileté výročí Fóra a možnosti svobodné práce. Jirka je ročník 1972. S tátou dlouho tvořil v Kozlovicích nedaleko Přerova, takže je v podstatě místní. I když nejdřív studoval stavební průmyslovku a pak nějaký rok strávil na vysoké škole, kovařina ho vždy lákala silněji, takže u ní nakonec zůstal.

Jeho díla se pomalu vepisovala do podoby městské i přírodní krajiny a povědomí lidí. Ti z regionu znají jeho nerezového Mamuta osazeného v Předmostí jako upomínku prehistorické slávy této unikátní lokality. Smutným mementem na události konce druhé světové války je jeho monumentální kříž vytvořený jako pomník obětem masakru
u Švédských šancí. Zamilovaní přicvakávají visací zámky na zábradlí pod přerovskými hradbami. Symbolem otevřenosti a vzájemné spolupráce se stala Brána otevřená osazená v hradebním okruhu města Lipníku nad Bečvou k příležitosti vstupu Lipníka s Helfštýnem do Kruhu evropských kovářských měst.

Od časného nedělního rána se kovář pustil do díla na rozměrné udírně zdobené tepaným reliéfem. Při práci mu pomáhal táta Jiří, bratranec Michal a francouzský dobrovolník Antoine Mathey. Udírna rostla před očima. Návštěvníci měli možnost sledovat autorský tým od přípravy materiálu až k finálnímu osazování a roztápění.

Po týdnu dřiny kováři dokončili dvoukřídlou udírnu se sekanými panty a nýtovanou konstrukcí, takže ji s pomocí dobrovolníků mohli ještě před zahájením Hefaistonu usadit před hradní restauraci v blízkosti srubového stánku a okamžitě uvést v provoz. Vůně kouřem ohřívaného masa lákala zájemce už z dálky. Při čekání se mohli kochat pohledem na tepaný štít s halapartnou, na jejíž hrot autor pomyslně napíchnul pár uzeninových specialit.

Návrat k původní myšlence tradice Kovářského fóra umocňovaly i momenty nostalgie a vzpomínání na Alfréda Habermanna. Aby ne. Právě u něj Jirka před lety na Helfštýně absolvoval kurz tepání mědi. Kruhy se uzavírají.